Tábor v Ledči

TÁBOR SE SPORTOVNÍM ZAMĚŘENÍM PRO DĚTI ŠKOLOU POVINNÉ (6 až 15 LET) V PROSTŘEDÍ FOGLAROVY SLUNEČNÍ ZÁTOKY

Ledeč 2018 Info o Táboře Historie O nás Foto Dopisy Napiště nám Děkujeme FAQ Spolupráce

rok 2005

 

Deník

Fotky 

Celotáborová hra

Družstva 

2.7.2005

 

Na úvod letošního deníku bych vám chtěla prozradit jednu malou inovaci. Na líčení každodenních zážitků se letos budou podílet všichni vedoucí a praktikanti, takže budete mít možnost potěšit se různorodostí slohu, výrazů a pravopisných chyb :).

 

Milí rodiče a přátelé všech táborníků…..dojeli jsme DOBŘE. Musím uznat, že díky Martininu preciznímu rozdělení do družstev s ohledem na přání typu….já chci bejt v družstvu s Adélou, Luckou, Karličkou, Vanesou, Pepkem námořníkem a Goro bílým psem…letos neproběhla, až na pár drobných případů, žádná větší hysterie, takže jsme se mohli v klidu ubytovat ve stanech a pokojích. Je téměř neuvěřitelné, že v několika málo minutách jsme tam dokázali udělat malý přehledný nepořádek, takže teď někteří postrádáme tu hrneček, tu prostěradlo, tu oblíbeného plyšáka :). Do oběda nám sice trochu pršelo, ale to jen abychom věděli, že jsme zase tady…v Ledči. Pak jsme si dali výbornou krémovou polévku, která hezky doplnila plejádu všech řízků, chlebů, tatranek, chipsů a žvýkaček z domova. Po krátkém poledním klidu jsme vyrazili na obchůzku tábora, abychom věděli, kde jsou hranice, které když překročíme, budeme bez výstrahy zastřeleni :). Taky jsme se seznámili s okolím, takže už vím, kde je nemocnice, kde indiánka a kde má pomník pan Foglar řečený Bobr. Večer jsme před večeří absolvovali první nástup, na kterém jsme se dozvěděli, jaký bude režim dne, kdo nám bude vařit a že nemám lézt na basketbalový koš. No, už se moc těším na zítřek…máme kajaky, tak doufám, že hned napoprvé nevyzkouším eskymáka. Ale to prostě nikdy nevíš :)

Eva

Na fotky z dnešního dne se můžete podívat zde.


3.7.2005

Ahoj milé rodičovstvo, tak máme za sebou svou první noc na táboře a všem radostně sděluji, že jsme ji přečkali v naprosté pohodě a to včetně všech nás nejmenších. Ráno na nás vykouklo sluníčko a tak jsme hned po snídani začali sportovat…tedy až na ty úplně nejstarší kluky, kteří dostali lekci „ Jak se škrábou brambory:o).“ My pidikluci jsme hráli fotbálek, pidiholky vyzkoušely pálkovanou a ostatní obsadili zbylé sporty a samozřejmě i řeku Sázavu, kde jsme zaregistrovali i první potopené:o) K obědu jsme zdlábli sekanou s bramborovou kaší a odvalili jsme se na pokoje a stany k polednímu odpočinku. Po něm jsme pokračovali ve střídání sportů tak, abychom se jich naučili co nejvíce, většina z nás stihla i koupel v Sázavě – někteří dobrovolně, někteří nešikovní vodáci a vodačky nedobrovolně:o) Po nástupu jsme shlédli taneční vystoupení 2. družstva a opravdu jsme se u toho dost pobavili, byli fakt dobrý a laťka je nasazena dost vysoko. Teď po večeři, ke které nám naši kuchaři uklohnili bramborové knedlíky, špenát a uzené maso – fakt bašta – se každý věnujeme tomu, co nás baví nejvíc. Máme totiž osobní volno a pomalu se nám den blíží ke konci. Už jen umýt, vyčistit zuby a spát. Tak dobrou a zítra zase čau čau:o)))

Kožíšek

Na fotky z dnešního dne se můžete podívat zde.


4.7.2005

Noční překvápko….

Když vás uprostřed noci probudí zvonění zvonů proložené hromobitím, může se to stát kdekoliv, ale v Ledči na táboře to bude určitě něco super!Do pokojů a stanů vniknou vedoucí a vám nezbývá než se obléct a očekávat fantastické překvapení, jako my dnes v noci. Byla to prostě pecka! V tom magickém okamžiku, kdy se noc setká s novým dnem jsme se díky fantazii našich vedoucích ocitli najednou v Mexiku.

Říši Aztéků napadlo „zlo“, kletba, která může zničit celou jejich civilizaci. Pro její záchranu se sešla uprostřed ohňových, světelných a hudebních efektů kmenová rada aztéckých kmenů (pochopitelně naši patřičně převlečení vedoucí), která prosí o radu své bohy. V tom přichází šaman Jiamilla Hlaŝvue (jasně, že je to Sváťa) se vzácným svitkem, ve kterém je ukryta rada, jak zatočit se zlem. Obsah svitku je ale napsán starým aztéckým písmem, které je potřeba vyluštit. Ale to je už náš úkol do 1. etapy celotáborové hry, která byla takhle efektně zahájena. Moc jsme toho nenaspali, ale to nám nevadí.

Dopoledne jsme klasicky sportovali a pak už ve „smíšeňákách“ plnili první úkoly.

Ze svitku, jehož rozluštění nám dalo zabrat, jsme se dozvěděli, že postavíme-li znovu zničenou pyramidu ve městě Teotihuacán, získáme první vzácný kámen, který nám pomůže pokořit zlo. Nebylo snadné sestavit pyramidu z krabic (Dadula s Evou naše mozkové závity pěkně zaměstnaly). O to víc se těšíme na Martinovu večerní diskotéku, ten nikdy nezklame!

Jako inspirace pro taneční kreace nám posloužilo aerobní cvičení nejstarších holek, byly fakt dobré!

Teď už musíme do sprchy, nahodit make-up, nějakou vůni a na disko!!! 

Ahoj Emilka

Na fotky z dnešního dne a včerejšího zahájení celotáborové hry se můžete podívat zde.


5.7.2005

Tak máme za sebou čtvrtý den. Abych se přiznal moc nás nepotěšil….. po budíčku to sice vypadalo, že bude jen zataženo, ale hned po prvním zaměstnání a lahodné svačince jsme se ocitli v „příjemném“ letním deštíku, který do teď nepřestal!!!! To píšu za zvuků večerkových songů!!! Což znamená, že od půl jedenácté dopoledne ještě nepřestalo pršet….VÁŽENÍ RODIČE, zburcujte své známé, využijte svých konexí na vyšších místech a pokuste se zařídit lepší počasí. Pokud jste někde na dovolené u moře, kde svítí sluníčko, kupte obálky a trochu toho hezkého počasí nám pošlete. Již předem děkuje sedmé družstvo a také všichni ostatní táborníci.

Díky deštivému počasí jsme měli dnes trošku volnější den. Místo denního sportovního vyžití, které jsme měli absolvovat, mimo jiné dneska jsme měli střílet ze vzduchovky a jezdit na kajaku, jsme si po poledním klidu a dobrovolné zábavě s vedoucími zahráli na profesionální znalce hudby a produktů spojených s hudebním průmyslem. Martin si pro nás připravil ochutnávky nejznámějších znělek k filmům, televizním seriálům, filmovým pohádkám, muzikálům a diskotékovým hitům. My jsme ve smíšených družstvech měli hádat interprety, názvy a tvůrce těchto krátkých úryvků. Byla to legrace, zvláště pak „dream team“ našich vedoucích se mohl smíchy potrhat u některých ukázek.

Za družstvo mladších kluků ze sedmého družstva, kteří jsou mimochodem úžasní, vám přeji krásný další den a nám lepší počasí.

Ahoj Vráťa

PS: ještě jednou na Vás apeluji, pošlete nám, nebo zařiďte lepší počasí. Sami víte nejvíc, že jsme z cukru a jestli tady bude pršet ještě dýl, tak se může stát, že  se domu nevrátíme, protože se rozpustíme.

Na fotky z dnešního dne a včerejšího zahájení celotáborové hry se můžete podívat zde.


6.7.2005

Ráno jsme se obávali, do jakého počasí se probudíme, zvlášť když nám v noci byla docela zima L…

Když jsme vybíhali na rozcvičku byla obloha ještě zamračená,.…ale v průběhu dopoledne na nás už začalo vykukovat sluníčko a mohli jsme si sundat i bundy a mikiny…

Zahřáli jsme se i u další etapy CETEHu, kterou připravilo trio Vráťa, Filip, Tadeáš. Sice šlo víceméně o vědomostní hru zaměřenou na astrologii a zeměpis, ale na jednotlivá stanoviště jsme stejně museli doběhnout po svých J. Na konci, když jsme dávali dohromady souhvězdí a píďata znaky Aztécké abecedy jsme zjistili, že i nejmenší nám mohou získat cenné body!!

Po obědě už následoval sportík. My holky z 11. družstva jsme nejdřív vyzvaly kluky z trojky na přehazku…..a i když nás nejdřív viditelně podceňovali, nestačili se pak divit, jak jsme se dokázaly vyhecovat a byl z toho pěkný adrenalinový soboj!J A s čím se ti, mami, taky musím pochlubit je to, že jsem dnes prvně hrála rugby!!! Zápas, kdy jsme se my holky z jedenáctky smíchaly s nejmenšíma klučičíma družstvama, pobavil nejen násJ..mrkněte na fotky!!

Večeři jsme si dnes opravdu zasloužily! A to jsme zjistily, že jsou vynikající ovocný knedlíky…takže jsme si šly všechny přidat, stejně jako zbytek táboraJsnad to na mě nebude v plavkách vidět!!

Nechápu, jak se vedoucí mohli po tý večeři vůbec hýbat,…ale vzhledem k tomu, že je nejstarší kluci vyzvali k přátelskému utkání v softbalu, nic jinýho jim nezbylo…My si to samosebou nenechali ujít a šli všichni svorně fandit…i když jsme nevěděli, na čí stranu se dátJ Až devátá hodina a s ní příprava na večerku nás vyhnala z louky a tak teď už z pelíšku ti posílám pusu na dobrou noc!

Za „ jedenáctku“

Dadula

Na fotky z dnešního dne se můžete podívat zde.


7.7.2005

Dnešní den nemůžu začít ničím jiným, než tím, že nás vedoucí v noci pěkně postrašili. Byla totiž noční hra spjatá s městem El-Tajín. Úkolem bylo obejít daný okruh a odpovídat na otázky. Byla trochu zima, ale hlavně, že nepršelo. Musím říci, že někteří z nás se místy pěkně vylekali. Dopoledne probíhal klasický sportovní program podle družstev, při kterém nás počasí zase trochu škádlilo, ale nakonec se umoudřilo, a tak odpoledne mohla proběhnout hra na vodě nazvaná podle města Tenochtitlán. Hra byla velmi zábavná. Smíšené družstvo se rozdělilo na tři skupiny – dvě kánoe a jedna pramice. Start byl z mola. Přelezli jsme po pontonu (pneumatiky a žebřík) do pramice a jeli směrem na druhý břeh. V pramici jsme měli hadici a na břehu bylo čerpadlo. Museli jsme vodou sestřelit čtyři plastové lahve a pak společně s kánoemi pádlovat zpět k molu. Všichni jsme měli velkou krbovou sirku v puse a v cíli jsme každý musel zapálit svíčku. Někomu to nevyšlo. Za to se udělovaly trestné body. Večer na nástupu jsme se mimo jiné dozvěděli, že naše družstvo, družstvo číslo 6, má dnes v noci a zítra službu. Na hlídku jsme se opravdu těšili, sice zítra budeme muset i uklízet, ale za tu hlídku to stojí! Budu se opakovat po ostatních, ale doufejme, že bude zítra pěkné počasí, alespoň tak jako dnes.

Ahoj Filip

Na fotky z dnešního dne se můžete podívat zde.


8.7.2005

Rodičové, přátelé a kamarádi!

Už od samého rána nám vytrvale prší. Místo, abychom si s prvním zaměstnáním zahráli na profesionální sportovce typu Bába, Železný nebo Šebrle, tak jsme nakonec kolektivně strávili dopolední chvilky příjemnou relaxací nad knížkou nebo u partičky karet. Někteří z nás si zahráli obíhačku s polovinou tábora (= stoly jsou pod střechou a tak není divu, že byl celkem nával).

Přišel oběd a my se jako obvykle přecpali k prasknutí ;o) „Čufty“ s bramborem a hořčicí byly senzační. Polední klid nám přišel delší než obvykle, ale pak přišla hodina H. Další část celotáborové hry. Úkolem každého  týmu bylo znázornit chrám Tulum před jeho zničením a pokusit se sepsat legendu, jak ke zničení chrámu Májů vlastně došlo.

Po úspěšném splnění přišla vytoužená chvilka odpočinku za dobře odvedenou práci a než jsme se nadáli, byla véča. Tentokrát rýžový nákyp. Během ní dorazili přátelé naší Evičky, kteří se pro dnešní večer postarají o hudbu a zábavu. Jelikož nepřestalo za celý den ani na momentík pršet, z plánovaného táboráku bude posezení v jídelně. Samo sebou za doprovodu folkové kapely A NEBO TAK ;o) Už se móóóóc těšíme. Takže zítra zase na „počtenou“ ;o)

Týnka s Ondrou ;o)

Na fotky z dnešního dne se můžete podívat zde.


9.7.2005

…když jsme večer uléhali, mysleli jsme na to jak se ráno probudíme do mokrého rána. Ranní probuzení nás však mile překvapilo – nepršelo a mi se tak mohli věnovat sportovnímu dopoledni. Pátý oddíl si užíval přehazovanou s 12. oddílem Kristýny a Ondry, který jsme ukončili svačinkou. V zápětí jsme se vrhli na fotbalový mač s oddílem Filipa – tedy s šestkou. Samozřejmě jsme je vyklepli, takže důvod k oslavě se našel :o)

V průběhu poledního klidu se ale vše vrátilo do starých kolejí :o( Zatáhlo se a začalo opět vydatně pršet. Nebyla to taková ta letní přeháňka, ale pořádný lijavec. Nám to ale nevadilo a v předtuše nových dobrodružství jsme se vydali na orieňták pojmenovaný podle města Uaxactún. Jestli je něco na táboře v Ledči specifické, tak jsou to tyhle „běhy“. Tentokrát jsme běželi po smíšených družstvech a musím říct, že jsme si to doopravdy dali. Mezitím, co jindy byla trasa přesně naplánována, tentokrát jsme dostali pouze body, které jsme museli oběhnout. Takže taktika byla zcela na nás. Nemusíte se bát, že by nám lilo celou dobu, cca v první třetině trasy nám déšť dal vale. Cíl všech byl však zcela jasný – do max. 18:00 se vrátit zpátky do tábora. To se všem povedlo, takže orienťák proběhl v oukei. Sice jsme trochu promokli, ale vzhledem k tomu, že na pokojích a klubovnách se topí, není problém si věci usušit.

Zítřejší neděle snad bude slunečnější. Zajímalo by mě, jestli bude ke snídani vánočka a kakao. Tak zatím.

Martin

Na fotky z dnešního dne se můžete podívat zde.


10.7.2005

Dnes byla neděle, to znamená, že budíček byl až v 8 hodin a rozcvička nebyla. Bylo zataženo, ale nepršelo. Vedoucí vyhnali z hřišť „přebytečnou“ vodu a následovala běžná zaměstnání. Bohužel, ale nemůžeme na lodě. Sázava stoupla asi o metr a je velmi silný proud. V Ledči bychom byli na to šup :-). Tábor je ale od vody dost vysoko, tak nás to nechává klidnými. Naši nejstarší kamarádi, co pamatují velkou vodu v roce 1997, říkají, že je to nuda :-). To voda dosahovala až na louku a vozili se v kánoích kolem pomníku J. Foglara. Dnes k tomu má Sázava ještě hodně daleko. Dopolední sportování několikrát narušily menší dešťové přeháňky. Odpoledne měl být stíhací štafetový závod smíšených družstev. O poledním klidu se nad táborem přehnala průtrž mračen, ale vedoucí opět stihli trať vzorně připravit. Rozlosovali jsme si dvojice družstev a první děti vyběhly. Během prvního rozběhu se však přihnala pravá nefalšovaná letní bouřka. Než závod skončil, hřiště se proměnilo ve velký bazén. Dalo by se pokračovat jedině v kánoi. Další běhy byly zrušeny. Následoval náhradní program. V improvizaci jsou naši vedoucí fakt dobrý. Místo běhání jsme si šli připravit scénáře, kostýmy a po večeři jsme předvedli naše herecké schopnosti. Každé smíšené družstvo zahrálo jednu pohádku. Musím nás pochválit, jak se nám to povedlo. Doufám, že zítra již bude lepší počasí. Chystáme se totiž na výlet.

Milan

Na fotky z dnešního dne se můžete podívat zde.


11.7.2005

Dnes se celý tábor probudil očekáváním, že nás čeká něco neobvyklého, protože čas puťáku nadešel. Počasí nám však celý týden nepřálo a tak jsme byli zvědaví, co nám naši vedoucí připraví za cestu. Některé oddíly byly odhodlány nocovat za každou cenu, ale byly i takové, které chtěly při prvních kapkách utéci do tábora. Oddíly 12, 4 a 5 po zhodnocení fyzických sil dětí a psychických sil vedoucích se rozhodly pro zlatou střední cestu: Celodenní výlet s následným přespáním v lese nad STVOŘIDLY.

Začátek cesty nevěstil nic dobrého, protože praktikant Tadeáš, který nám byl přidělen, ráno odešel s teplotou na marodku. A tak se vedoucí těchto družstev museli celý den o to více snažit. V 11:04 jsme všichni stáli ve Vilémovicích na nádraží a čekali na vlak směr Světlá. Tam jsme měli rozchod a po tradičním vyrabování samoobsluhy jsme se jali vedoucí přesvědčovat o tom, že i cestu zpět pojedeme vlakem. Martin, Tonda i Ondra s Týnou však byli neoblomní a my si nesli všechny zakoupené pamlsky na zádech a ty snědené v bříškách.

Cesta zpět probíhala poklidně a byla přerušena jen přeháňkou, „sváč-pauzou“ a opravárenskými přestávkami při poruchách batohů. V táboře jsme vzali zbytky jídla, spacáky, karimatky a ostatní věci potřebné na noc v přírodě a odebrali se na vybrané místo, které jsme však po deseti minutách museli opustit, protože se jednalo o soukromý pozemek, což nikdo z nás netušil. Naštěstí byl okamžitě sestaven plán B a my našli krásné místo na mýtině v lese. Pak to už šlo ráz na ráz. Nanosit dřevo, připravit ohniště a pak hurá na vaření. Vařili spíše vedoucí a my přišli k hotovému, ale to nemusí nikdo vědět. Po jídle jsme se zavrtali do připravených spacáků a za příjemného tlachání postupně usínali, abychom se probudili do dalšího krásného dne. Ale o tom už někdo jiný ;o)

Toník

Na fotky z puťáku se můžete podívat zde.


12.7.2005

Ráno jsme se neprobudily ani ve stanech ani na pokojích, ale pod překvapivě modrou oblohou. Dneska asi po týdnu celý den svítí sluníčko a zatím ještě nepršelo a asi ani nebude. Máme sice malinko mokré spacáky a nějak jsme se s holkama během noci sesunuly na jednu hromadu, ale spaní pod širákem se nám líbilo, i když jen u ohniště v táboře. Snídaly jsme jako správné zálesačky: čaj, chleba, co jsem krájela na koleni, a paštiku ze včera. Pak jsme sbalily spacáky a karimatky, oblíkly kraťasy – skoro jsem je nemohla najít, jak teď byla pořád zima – a vyrazily na výlet.

Šly jsme s klukama, co spějí vedle v pokojích. Přes „indiánku“ k mostu – mimochodem docela dobrodrůžo, protože po několikadenním dešti se cesta decentně rozmočila – cestou kolem Vilémovic a do lesa; a jakože jen seběhneme z kopce do kempu na Stvořidlech a dáme si zmrzku. Jenže první šla naše vedoucí Julča, která tady vždycky zabloudí, takže tu správnou cestu trefila až (nebo už?!) na druhý pokus. Přeběhly jsme houpací most a obsadily kiosek se zmrzlinou. Zpáteční cesta uběhla docela rychle, jen mi trošku vadilo, že jsme šly skoro celou dobu do kopce. Oběd stál za to. Jedly jsme v klubovně vedoucích, kam normálně nesmíme, a po jídle jsme mohly běhat po táboře a nemusely ležet na pokojích.

Jo a celé naše družstvo dostalo balíček se sušenkama a spoustu pohledů, dík mami!! No a odpoledne se vrátil i zbytek dětí a v šest byl klasicky nástup. Teď už zas musíme bydlet v pokoji, jíst v jídelně a spát v pyžamu, ale to je fuk. Jsme totiž po dvou dnech výletování strašně utahané, dobrou noc. Zítra je olympiáda, tak nám držte palce, ať něco vyhrajem!!

My ze 14. družstva

Julka

Na fotky z puťáku se můžete podívat zde.


13.7.2005

Tak se nám dnes o půlnoci změnilo okolí tábora na říši pohádek. Malé pokojové děti postupně navštívily za doprovodu Večerníčka Perníkovou chaloupku, kde stará ježibaba vykrmovala Jeníčka s Mařenkou. Dále viděly námluvy u Elišky ze mlejna. Potkaly Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého a podílely se na jejich cestě za prstenem do středu hlubokého moře. V lese Řáholci uviděly Cipíska i Rumcajse, navštívily Krakonoše a pozdravily se s Teletubbies. No a pak zase rychle do postýlek a spát až do krásného rána.

Dnešní den se na nás stále usmívalo sluníčko a mělo skutečně na co se dívat!!Tábor se proměnil na jedno velké olympijské kolbiště. Po úvodním slavnostním nástupu, spojeném  s vyvěšením olympijské vlajky, zapálením ohně a slibem účastníků i rozhodčích, začali propukat souboje se soupeři i s vlastní rychlostí, dovedností a silou. Postupně všichni absolvovali běh na 50 m, skok do dálky, hod kriketovým míčem a překážkovou dráhu se šplhem. Některé disciplíny pokračovaly i odpoledne a pak se většina odebrala zchladit do Sázavy. Někteří na lodích, jiní jen tak si zaplavat a zablbnout. Večerní nástup byl spojen s předáváním olympijských diplomů, medailí, pohárů a cen a protože výkony byly skutečně výborné, byli všichni dekorovaní zaslouženě odměněni potleskem ostatních.

A po večeři začíná tolik očekávaná diskotéka a s ní DJ Márty a jeho kufry plné nejrůznějších hitů.

Tomáš

Na fotky z olympiády a pohádky se můžete podívat zde. Výsledky olympiády naleznete zde.


14.7.2005

Dnešek byl pro náš oddíl výjimečným. Prožily jsme ho totiž ve znamení služby, která pro některé z nás byla premiérou. Začala již včera po nástupu a nejvíc vzrušujícím zážitkem byla  noční hlídka. Mohly jsme si vzít spacáky, pěkně se do nich zachumlat a poslouchat, jak se ostatní táborníci ukládají k vytouženému spánku. Taky jsme sebou měly karty, takže jsme se vůbec nenudily. Bát jsme se nemusely, vždyť jsme chodily po trojicích, někdy i čtveřicích a vedoucí byli na blízku v klubovně.

Ráno jsme byly sice trošku unavené, ale sluníčko nás probudilo. Pálilo již od brzkého rána. Hned po snídani, jejíž přípravu a průběh jsme bez problémů zvládly, nás čekala další z her naší celotáborovky. Tentokrát to byla opičí dráha a fakt jsme si ji ve smíšených družstvech užily. Na trase jsme měly za úkol zdolat spousty překážek – skákat mezi dušemi a přes švihadlo, skákat do schodů po jedné noze, ale také běžet se zavázanýma nohama či házet na koš a do brány. Nejlepší ze všeho byl závěr – vytvořená vodní skluzavka, kterou jsme měly sjet. A potom už naše příprava jídelny na oběd.

Celý den jsme měly spoustu práce udržet tábor v pořádku a čistotě, ale zvládly jsme to skvěle. Také naše hlídka na bráně byla důležitá, ohlídat tábor není vůbec jednoduchá věc! A tak jsme přitom měly spoustu času na poznávání našich nových kamarádek.

Ostatní oddíly se také nenudily. Jako obvykle měly nabitý program. Někdo hrál freesbee, softball a další míčové hry. Někteří nacvičovali svoje aerobní cvičení, které je vždy obohacením večerního nástupu.

A jelikož jsme měly celý tábor brzy uklizený, mohly jsme s klukama vyrazit na kanoe a pramice. Sluníčko pálilo, a tak i bouřlivá vodní bitka, která mezi námi po zakotvení propukla, byla osvěžující:o).

Musím uznat, že celodenní služba v táboře je pěkná fuška, ale myslím, že jsme ji zvládly na jedničku s hvězdičkou.Bohužel se náš tábor krátí, vyspíme se už jen třikrát a jedeme domů. A tak ještě jedna důležitá věc na závěr, v neděli se na vás budeme těšit kolem 12:30 – 13:00 u Sokola Královské Vinohrady, Polská 1 - tak jako při odjezdu.

Martina B.

Na fotky z dnešního dne se můžete podívat zde.


15.7.2005

Nazdáreček lidičky,

to, že byl dnes asi nejslunečnější a nejteplejší den nám napověděl už ranní budíček, a sice písnička „The summer is magic“. Sluníčko svítilo od rána do večera (odpoledne se objevil tu a tam nějaký mráček), teplota kolem 30°C a téměř bezvětří. A tak se polovička stanů proměnila na verzi – stan cabrio. Prostě značka Ideál.

Abych nezapomněl, musím se zmínit o včerejším fotbalovém mači vedoucí vs. družstvo č.1, který se z různých důvodů stále odkládal. No, nejstarší kluci posílení o dvojčata Hurtovic na to vlítli s ďábelským tempem, nicméně stav byl dlouho 0:0. Až ve dvacáté minutě se na dvakrát trefil fotbalový virtuóz Cháron. Vedoucí postupně převzali zápas do svých rukou a nakonec jednoznačně zvítězili 7:1 a na penalty díky kouzelným zákrokům golmana Toniče 3:1.

Vraťme se ale k dnešku. Dopoledne bylo klasický sportovní kolečko, takže se kopalo, přehazovalo, odpalovali se homerany, dobývali peřeje atd…

K obídku jsme měli nudlovou polévku a kuřecí steak s bramborovou kaší. Fakt pochutnáníčko.

Po tradiční polední siestě se konala, zde velmi oblíbená štafeta, neboli člunkový běh po smíšených družstvech. V nervy drásajícím finále s vynikající kulisou nakonec vyhrálo o prsa korejské ženy družstvo El Faro del Mar před Piedrou Perlou. Závody byly velmi vyčerpávající a tak většina dětí s povděkem přivítala koupačku v naší Sázavičce. Večerní nástup nám zpestřily svým aerobním cvičením družstva č. 14,  15  dohromady a družstvo č. 13. Obě byly opravdu vydařené. Nejmenší holčičky vše zvládly samy s „třináctkou“ si tam vystřihl výstup i jejich vedoucí Milan. Po vydatné večeři (moravský vrabec, houskový knedlík a zelí) proběhl boj u „sporťáku“, rozebrali jsme si různá sportovní náčiní a hurá na sportoviště. Taková malá spartakiáda. No nic, budu končit. Dnešek se opravdu moc vyvedl a jelikož tuším noční závěr CETEHU, s posledními tóny večerky uléhám do své „rakety“. Mějte se všichni fajn!!!

Zdraví Vás Cháron

Na fotky z dnešního dne a fotografie družstev se můžete podívat zde. Výsledky štafety naleznete zde .


16.7.2005

Tak dnes jsme se těšili jak se hezky vyspíme jenže omyl. Vedoucí asi zešíleli a vzbudili nás už ve 2.30 v noci. Tedy nezešíleli, ale byl připraven závěr celotáborové hry. Za mohutného vyzvánění zvonů, úderů hromů a blesků jsme se sešli u ohniště a pak to celé vypuklo. Mezi labyrint svíček nastoupila kmenová rada mexičanů a vyvolala velkého učitele Jamillu Hlašve z města Palenque, který nám měl pomoci zničit zlo. Takže zástupci družstev, která vyhrála jednotlivé hry, postupně přicházeli k oltáři a vkládali do něj kameny. Poté se celý oltář rozsvítil a – teď fakt nepřeháním – země se zachvěla. Začal velkolepý ohňostroj. Jak bych ho tak popsal, novoroční ohňostroj na Letné je proti němu hadr. Bylo to moc pěkné. No a zase do vyhřátých spacáků. A v 7.30 opět budíček. Přiznávám se bez mučení, že se mi ráno opravdu už moc vylézat nechce. No, ale když vykouknu ven a svítí sluníčko, je to přeci jen trošku veselejší. Po snídani (chleba s máslem a šunkou a čajem) jsme měli připravené sportovní dopoledne. Byli jsme rozděleni do tří kategorií podle věku. Nejstarší hráli freesbee a volejbálek, mladší fotbal a přehazovanou a ti úplní pidi lidi hráli vybíjenou a pálkovanou. Bylo to fajn. Stihli jsme to všechno za dopoledne. A hurá na oběd. Vynikající zelná polévka a nějaká směs á la čína s rýží. Ale bylo to dobrý. No a již klasický poledňáček. Troška odpočinku na dece na trávě přeci nemůže uškodit, nebo snad jo? Jé, byste si i vy naši milí rodičové, šli po obědě lehnout, že?Odpoledne už přišla jedna z těch smutnějších částí tábora. Balení. No a teď se s předstihem přiznávám, že nevím, co všechno dovezu domů. Něco mi chybí, něco přebývá. Ale je to snad v rámci rozumných mezí. Doufám. A prosím, vyřiďte mé milé kamarádce pračce, ať se těší. Ta bude mít záhul. Snad to zvládne. Lehce po šesté hodině tu máme nástup. No a ten je už taky takový lehce smutnější. A hurá na večeři. Ta je sice taky moc dobrá, ale na rovinu, už ani nevnímám, co to je. Jsem duchem už na večerní piškotéce. Tak teď jen rychle uklidit stoly, připravit židle a můžeme se nahrnout do sprch a udělat ze sebe po celém dni lidi. To nám zase zabere času, udělat ze sebe fešáky Huberty. Ale musíme se líbit, ne? Škoda, že včera odjel jeden z našich spolubojovníků, neboj nebudeme tě Martine Hrádku jmenovat a odvezl si celou pětilitrovou pikslu gelu na vlasy. Jo, je tam napsáno „pětilitrovou“, četli jste to správně. No ale co, jsme kluci velký a poradíme si. Tak a hurá na to. Sice je to poslední akce letošního tábora, ale užijeme si ji. Vedoucí nám rozdali hromady různých dárků za hry, soutěže, úklid stanů a pokojů atd. No, je toho prostě moc. A taky pamětní listy i s razítkem.  Jo a ještě jsem na něco zapomněl, Mates Jakovec odhodil svoje afro a konečně má sestřih vyhovující vojenským předpisům.

Honza

Na fotky z dnešního dne se můžete podívat zde.


17.7.2005

Tak a je to…..poslední ráno…..dobalit poslední zapomenuté ponožky, dovřít kufr nacpanej špinavým prádlem, uklidit a navléknou  oranžové tričko. Letos jsme totiž všichni dostali za odměnu extraprimaluxusněoranžové tričko s logem celotáborovky……líbí se mi, aspoň budu mít letos, až se vrátím domů,  na tábor hezkou vzpomínku:o)

Jo a ráno, to vám povím, to byl docela frčák!  To by jeden neřekl, co všechno se v jednom stanu dá za 16 dní nashromáždit pod postel…..:o) Byla to fuška!:o)

Škoda, že už to tu končí, bylo to prima, asi se zeptám našich, jestli mě taky vezmou do Mexika, moc se mi tam líbilo:o). A navíc, kamarádi, ti tu jsou fakt skvělí! Určitě se tu příští rok zase sejdeme.

Tak jsme domluvení, jo? Příští rok se uvidíme u autobusu!

Pa

        Martina

Na fotky z dnešního dne se můžete podívat zde.

Home | Ledeč 2018 | Info o táboře | O nás | Historie | Foto | Dopisy | Napište nám | Děkujeme | FAQ | © 2018 AZ HUJER, z.s.