Tábor v Ledči

TÁBOR SE SPORTOVNÍM ZAMĚŘENÍM PRO DĚTI ŠKOLOU POVINNÉ (6 až 15 LET) V PROSTŘEDÍ FOGLAROVY SLUNEČNÍ ZÁTOKY

Ledeč 2018 Info o Táboře Historie O nás Foto Dopisy Napiště nám Děkujeme FAQ Spolupráce

rok 2007

       

Deník

 Fotky

 Smíšená družstva

                                      
30.6.2007                  

Pln očekávání jsem dnes ráno dorazil na tradiční místo odjezdu do Ledče. Věřte nebo ne, těšil jsem se jako malé dítě:o) Do tábora jsme dorazili všichni v pořádku a hned jsme se nadšeně vrhli na vybalování a na průzkum areálu tábora a blízkého okolí. Mladší oddíly vyrazily na procházku a ti starší z nás začali prohánět míče po hřištích. Bam bim bam bim, už se bambí na první nástup. Na něm jsme se dozvěděli, kam s bolístkou, kde nám půjčí sportovní potřeby, kdy na jídlo a všechny ostatní věci, které budeme jako táborníci příštích čtrnáct dní potřebovat. Po nástupu jsme se nahrnuli do jídelny na večeři. Kuchyňský tým se na úvod vytáhnul báječným zeleninovým rizotem. Poté následovalo naše první osobní volno.  A teď, plni dojmů z prvního dne, usínáme a těšíme se, co nás čeká zítra.

Tonda


1.7.2007

Ahoj všichni doma,

tak už zase píšu, náš druhý den  je skoro u konce a musím říct, že byl opravdu plný her, běhání, skákání i lodního dovádění . Ale na začátek! Ráno nás vzbudilo sluníčko, které nám svítilo do pokojů – asi proto jsme byli vzhůru již brzo před budíčkem (byla neděle, takže byl posunut až na osmou hodinu).  A tak jsme se hned po snídani pustili do nabitého programu. Na louce jsme si někteří z nás poprvé vyzkoušeli frisbee, po svačině následovala vybíjená a po obědě atletika a pálkovaná. Největší překvapení ale přišlo po večeři. Centrální mozek lidstva (tzv. CML) nám oznámil, že Země je v ohrožení.  Sešla se Rada Země a její předseda nám sdělil, že jsme byli vybráni, abychom se účastnili záchranné mise. Do srážky Země s meteoritem zbývá pouhých čtrnáct dní, tak si myslím, že nás čeká spousta dobrodružství. Musím už končit, za chvíli bude večerka a já ještě nemám vyčištěné zuby. Dobrou noc.

Eva a Martina B.


2.7.2007

Tak nám pomalu končí další den. A je nutno podotknout, že pěkný. Sice sluníčko trochu zakrývaly mraky, ale tepla je stále dostatek. V dopoledních hodinách probíhal standardní sportovní program na hřištích, vodě, louce a v lese. Co se týče mé osoby, tak já jsem se seznamoval s Ledčí nad Sázavou po stránce obchodní, zdravotní, poštovní  apod. Jako hospodář tam budu jezdit každý den a zajišťovat vše potřebné. Dnes jsem to odstartoval  ovocem a zeleninou (200 nektarinek, 150 jablek, 80 kg brambor atd.). Mezi mé další starosti také samozřejmě patří odvážení a přivážení pošty. Dnes to byl jen zlomek dopisů a pohledů, ale od zítřka čekám větší nárůst. Takže dětem pište a nebojte se, že by jim to nedošlo. Já se o to postarám. Stejně tak zajišťuju odchozí poštu. K obědu byl smažený sýr s bramborem.

Odpoledne došlo konečně na první hru celotáborovky. Jmenovala se Hlavně nenápadně a byla zaměřena na kreativitu. Místním rozhlasem zněl hlas CML  a informoval nás o tom, co se bude dít. Šlo o to, že CML nás poslal do minulosti, ale spletl se v čase a náš úkol byl okoukat oblečení, obydlí , zvyky a splynout se současnou dobou. Museli jsme si postavit obydlí v lese z přírodních materiálů a nesměli jsme opomenout detaily, jako např. architekturu, statiku, koupelnu, WC, zahrádku a další součásti obydlí. Vše hodnotila odborná porota, která se na nás pěkně připravila nejen originalitou oblečení a image každého porotce, ale i záludnými otázkami. V porotě byli architekti, bytový architekti, zahradní architekti a statici. Také si každé družstvo vylosovalo jedno povolání . Pak si vybrali jednoho člena, kterého nastrojili do dané profese. Toto též hodnotila odborná porota složená z módních návrhářů. Jsem zvědav, co na nás CML připraví příště. Já to samozřejmě vím, ale nepovím. Poví jiní J Během mého psaní deníku, začala v jídelně diskotéka. Asi taky půjdu trochu hejbnout tělem.

Filip


3.7.2007

Nazdáreček lidičky,

musím Vám říci, že bych se jednou chtěl živit jako meteorolog. Abyste mi jako rozuměli, dnešek jim totiž totálně nevyšel, tudíž místo avizovaných dešťů a teploty kolem dvacítky bylo vcelku hezky polojasno a hezky teploučko, no tak akorát, že jsme se nemuseli obávat úpalů a naopak mohli nechat šusťákovky a hubertusy ve stanechJ)). Ráno bylo vzhledem ke včerejší diskotéce trošičku náročnější, to víte večerku jsme lehce natáhli….Nicméně za svitu slunka a hitů od ZZ TOP a Marušky Rottrové se vstává přeci jenom lépe. Po klasický rozcvičce, za kterou by se nestyděl ani Haile Gebreselasies, jsme se posilnili ranní snídaničkou v podobě chleba s marmeládou,mňam. Jinak dnešek nebyl nijak výjimečný, a tak všechny družstva vyjma 6.,7.,a 8., jež měla službu, a musím říci, že jí píďata zvládla s bravurou, měla klasický sportovní kolečko. A leckteré výkony by se hodily do večerních Branek, bodů, vteřin. Našel by se zde i borec nakonec v podobě vedoucího Honzy Bezrouka, kterého nenapadlo nic jiného než se zhoupnout na ztrouchnivělý větvi, tudíž z toho byly pěkný zádíčka. Abych nezapomněl co zaplnilo naše žaludky přes den. Tak tedy vězte, že k obídku byla tzv.čína s rýží a k večeři výborný vdolečky, jejichž příprava provoněla celý tábor. No prostě to byl prima den, ale jak jsem zkraje chválil počasí, tak se  cca ve 21.30 pěkně rozpršelo. Vypadá to však na pěkný monzun známý z filmů o Vietnamu, takže nic moc. Nicméně věřím, že se nám to přes noc všechno vyleje a ráno bude zase hezky.

P.S.- hláška dne – hrát za Přední Kopaninu, to už něco znamená (Jirka Červinka - 8.družstvo :-)))))))

Všechny Vás zdraví Cháron


4.7.2007

Ještě než se dostanu k dnešnímu dni, musím se vrátit k včerejší noci. Jen co dohrála hudba oznamující večerku, začalo silně pršet, a tak jsme ještě potmě nasazovali a přivazovali igelitové plachty chránící naše stany, a které jsme ještě večer považovali za zbytečné.

Ráno po probuzení jsme zjistili, že již neprší, ale vše je mokré a místo hřiště máme bazén. Jako každé ráno jsme spěchali k nástěnce. Tam jsme zjistili, že místo obvyklého sportování nás dopoledne čeká celotáborová hra s názvem „OHEŇ“. Co to asi bude? Zní to zajímavě! V devět hodin se ozval hlas CML, který nám oznámil, že u Bernaů v rodinném domku hoří. Náš úkol bude dostat se k němu a zachránit během 1800 sekund, tedy 30 minut, co se dá. Vtrhli jsme do lesa a začali hledat. Během pár minut jsme les „vyluxovali“ od všeho možného i nemožného. Někteří dokonce vyzkoušeli i jízdu lesem na bobech.

Odpoledne byl standardní program (sport). Naše družstvo se věnovalo přípravě a nácviku KNPV (kulturní nášup před večeří). Po táboře jsme rozvěsili letáky informující o návštěvě německého cirkusu Adamito. Večer po nástupu se pak představili klauni, žongléři, drezúra plyšového psa, akrobaté a na závěr i krotitel šelem se lvem. Bylo to něco nového a podle ohlasů se představení všem moc líbilo.

Milan

P.S. Včera nás navštívil reportér Českého rozhlasu a pořídil zde reportáž. Zvukový záznam, který se bude vysílat v Českém rozhlasu si můžete poslechnout zde  (1,8 MB; MP3)


5.7.2007

Takže dobrý večer!

Tak máme za sebou další den. Dnešek se v našich myslích zapsal hlavně nepřízní počasí. Od rána bylo nepříjemně větrno, studeno a deštivo. Počasí trošku narušovalo plánovaný program dne, ale my, kluci ze sedmičky, jsme se nenechali odradit a i přes příležitostné dešťové přeháňky jsme se šli v pláštěnkách učit kormidlovat kanoe.

K obědu jsme měli hovězí znojemskou pečeni, byla moc dobrá a po dopoledním výkonu na vodě nám moc bodla. Odpoledne se počasí alespoň částečně umoudřilo, šli jsme nejdřív hrát pálkovanou a vybiku, a po sváče už jsme nervózně přešlapovali na fotbalovém hřišti a vyčkávali naše soupeře, družstvo o přibližně rok starších kluků, se kterými jsme se měli utkat. Přišli trošku později, asi se nás báli, my jsme totiž ve fotbale fakt dobrý. Velkou část prvního poločasu jsme vedli, ale nakonec nám v posledních dvou minutách dali dva slepené góly. V druhém poločase se již ukázal věkový rozdíl a dostali nás pod velký tlak, porazili nás lepší kondicí, nikoli fotbalově. Nakonec jsme prohráli 1:3, ale nechali jsme proklatě dobrý dojem!!!!!

Dnes celotáborovka nebyla, ale ráno jsme se dozvěděli, že včera v noci měli starší děti, co spí ve stanech, bojovku. Ještě, že spíme na pokojích a nemuseli jsme v noci vstávatJ Nás večerní hra teprve čeká, už se na ní moc těšíme.

To je myslím z dnešního dne vše. Mějte se krásně, čtěte novinky na webu, koukejte na fotky a pište dopisy a maily, ju?

Pa, kluci ze sedmičky a Vráťa

PS: k véče byly párky s bramborovou kaší, mňam. 

 


6.7.2007

Aniž by tomu kdokoli věřil tak i na nás došlo.  A co na nás došlo? Ten, kdo teď hádá tasemnici nebo zimnici je vedle jak ta jedle. Tak s pravdou ven. Měli jsme službu. Začalo to včera v 18.00 hodin přípravou večeře. A když už jsme to připravili, tak jsme to i snědli. A měli jsme kaši s párkem. Potom jsme se v pravidelných dvouhodinových intervalech střídali ve střežení tábora až do rána. Celou noc se nic nedělo a byl klid. Dopoledne jsme uklidili tábor. Teda ne že bychom se nějak strhali, na to si dáváme pozor, ale alespoň posbírat papírky a vynést koše. Pak přišel na řadu oběd. Čekal nás kuřecí vývar s nudlemi a pak pečený vepř s bramborovým knedlíkem a se špenátem. No trošku jsme se přejedli, ale odpoledne se nám to opět povedlo vyběhat. Čekal nás totiž orientační běh. Startovali jsme zase po smíšených družstvech v desetiminutových intervalech. Trasou jsme měli trošku zamotanou hlavu, neb jsme z mapy poznali stanoviště, na které jsme se měli dostat, ale už nám nikdo nijak neurčil pořadí, ve kterém je máme proběhnout. Takže kdo se na začátku dobře nerozmyslel v jakém pořadí trasu absolvovat, naběhal i o kilometr víc než ostatní. Jinak celá trasa měřila asi 5 km. A do cíle jsme se dostali všichni bez zranění a v pořádku. Nikdo nevzdal, nikdo se neulejval. Ale na rovinu, v rámci fair play byli ti menší občas poponášeni těmi většími. Větším z toho nohy neupadly a menším to pomohlo. Potom, co jsme se dokulili do tábora, byl opět nášup. Buřtgulášek a byl moc dobrý. Teď nevím, jestli to bude někoho zajímat, ale možná jo. Téma počasí. Takže pro zvědavce, kteří chtějí vědět, jak tu máme, zde je odpověď. Tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře v hektopascalech: 1048 J

Tak se mějte

Vaše družstvo číslo 3 nebo taky Trojka………

Honza


7.7.2007

Ráno nás přivítalo po několikadenní absenci opět sluníčko, a ačkoliv nám vanul poměrně silný vítr, byla to pro nás všechny příjemná změna.

Hned po snídani, provoněné čerstvými houstičkami, zavlála nad táborem olympijská vlajka a byl zažehnut oheň zapálený a dovezený speciálně na náš tábor přímo z hory Olympu. Skoky, hody i sprinty byly pro nás jen příjemným soutěžením. Zato přespolní běh nás prověřil a dokázal, co v nás skutečně je. Nicméně poháry, medaile a ceny za to jistě stály. Před večeří nám pak místní hasiči ukázali,  že  požár není  jejich jedinou pracovní náplní a odstranily z našeho dosahu několik sršňů.

Po večeři se nejstarší kluci marně snažili najít skulinu kudy dostat fotbalový míč do brány vedoucích. A ačkoliv bylo skóre dlouho vyrovnané, nakonec jim chyběl pověstný kousek štěstí a prohráli o dva góly.

Po večerce naznačovalo zvláštní chování vedoucích, že se něco chystá. A taky že jo! Kolem dvanácté hodiny se les kolem tábora proměnil a nejmenší děti měly možnost poznat pravý a nefalšovaný pohádkový les. A kdo by nepoznal chaloupku z perníku, princeznu se zlatou hvězdou na čele, nebo takového vodníka. No a třeba Macha a Šebestovou jsme poznali dříve, něž promluvili a na Maxipsu Fíkovi se někteří  i povozili.

Tomáš 


8.7.2007

Ahoj do Prahy!

Takže dneska jsme se konečně trochu prospaly. Vstávaly jsem až v osm hodin, protože byla neděle, a Julča nám dokonce odpustila rozcvičku. Měly jsme hrát stolní tenis, ale protože se po několika deštivých dnech konečně udělalo hezky, domluvily jsme se s nejstaršíma klukama a šly hrát na louku na sluníčko soft. Klidně bychom ho hrály až do oběda, ale vzhledem k tomu, že na nás dnes přišla řada s „kulturním nášupem“ a odpoledne bylo věnované celotáborovce, tak jsme šly nacvičovat. Po několika hádkách, ve kterých nechyběly emoce, jsme se shodly na pásmu ála večerní televizní program s ukázkami a hudbou. Na programu byl seriál Krok za krokem a romantické filmy Hříšný tanec a Top Gun. Ačkoli ne každé z nás se předvádění před celým táborem líbilo, musíme poznamenat, že jsme zanechaly spíš kladný dojem.

Jak jsme říkaly, odpoledne byla celotáborovka, tentokrát na vodě (ještě, že se udělalo hezky, jinak by se některým z nás asi  ležet na pneumatice uprostřed Sázavy fakt nechtělo). Cílem hry bylo totiž zachytit beze slov signály z pomyslných kamer rozmístěných na obou březích. Ke každé kameře byl na lodi dopraven jeden nebo více členů družstva, a ti pak museli pomocí gestikulace předat zprávu právě „sběrači“ na pneumatice uprostřed řeky, který měl rozhled na všechna místa, kde byly kamery umístěny. Sběrač pak tlumočil zprávu zapisovateli na molu, který se jako jediný nemusel pohybovat v plovací vestě, která je pro všechny hrátky na vodě nezbytná. I když jako samozřejmě umíme plavat nebo jsme mistry světa v potápění!

Dneska asi vynecháme brebentění pozdě do noci. Za a jsme fakt unavené z toho všeho sportování a za b nás zítra a pozítří čeká výlet s přespáním pod širým nebem. Snad nezačne zas pršet!

Dobrou s kobrou a napište nám email nebo pohleda, ještě než bude úplně konec tábora…

Pac a pusu, holky z desítky

Julie


9.7.2007

Slyšíte to ticho? Je 11 hodin a Sluneční zátoka osiřela. Od rána tu bylo rušno, děti i dospělí pobíhali sem a tam, fasovali proviant, balili důležité i méně důležité věci a s obavami sledovali oblohu. Sluníčko nás nezklamalo a oproti předpovědi začalo svítit na cestu. Oddíly opouštěly tábor s písní na rtech a vidinou skvělých zážitků.

Pár nohou tu však zůstalo, kromě personálu kuchyně a marodky jsme vytvořili i jedno mini-družstvo marodů. Ti si udělali dopoledne výlet na středisko, vyfasovali pár prášků a dobrou informaci, že v krku se jim neusadila zákeřná angína. Usídlili se na marodce, rozdali karty a těšili se na dva dny klidu a pohody.

Tím bohužel dnešní idyla skončila. Po obědě  se nebe zatáhlo a začalo drobně mžít. Doufali jsme, že sv. Petr vyslyší naše prosby a spustí déšť nad jinou částí republiky, aby se děti mohly vyspat pod širákem a v suchu. K večeru déšť zesílil a my jsme pochopili, že lepší už to nebude. Začali jsme pracovat na plánech evakuace. V osm hodin už bylo jasné, že většina družstev zvládlo vyrobit bivaky ještě před deštěm a zůstává na místě. Do tábora se vrací pouze družstva č. 5, 6 a 13, měly by přijet půlnočním expresem...

Za všechny čekající Jana a Betynka


10.7.2007

Konečně jsme zase čistí. A proč jsme byli špinaví? Pojďme začít pěkně od začátku…

Pondělní ráno začalo namísto ve sportovním duchu ve znamení logistiky nebo snad ve znamení  denní rutiny provianťáků. Do svých pečlivě sbalených batůžků, kteří ti svědomitější z nás měli připraveny již od včerejšího večera, jsme začali přikládat zásoby na následující dvoudenní pobyt v přírodě. Poté většina z nás vyrazila vlakem směr Mrzkovice, odkud jsme se po mostě zhoupli přes divou Sázavu a pokračovali do lomů. Někteří volili cesty přímé, jiní klikaté, ale výsledkem bylo, že jsme skončili každý na nějakém místě vhodném více či méně pro táboření.

Jenže ouha, právě když jsme zasedali k večeři, duch lesa se nás rozhodl potrestat za nepovolené vniknutí do jeho království a spustil z nebe šňůrky dešťových kapek. Někteří z nás se ducha zalekli a v patách s armádami padající vody prchali na vlak, jiní ovšem vytrvali a vyšli z boje vítězně, i když s drobnými zraněními v podobě rýmy či mokrého spacáku. Některé, věřte nebo ne, odměnil duch lesa i saunou.

Druhý den se vítězové i poražení sešli na tradičním místě ve Světlé na náměstí a podělili se o své zážitky. Utečenci si hověli v suchém oblečení,  ale mokří hrdinové si užívali civilizace se stejným nadšením.

I přesto, že tu všude visí cosi mokrého, my už jsme všichni suší a co víc, dokonce i navonění a upravení, protože právě začíná diskoška! Tak já už musim běžet, aby mi Máňu někdo neukradl na ploužák!

Zuzka a Culík


11.7.2007

Dnešní den začal i pro dívčí družstvo číslo 11 budíčkem v 7:30, stejně jako každý jiný. Jedinou výjimkou byla milosrdnost naší vedoucí, která nám pro dnešek odpustila rozcvičku. Nic není zadarmo, a tak jsme si místo ní musely pečlivě uklidit věci ve stanu i kolem něj.

K snídani byla sýrová pomazánka, která se místní kuchyni povedla snad víc než jindy. Následovalo první zaměstnání. Tím byly pramice. My na ně dnes usedaly za konání tábora prvně. Minule bylo totiž opravdu chladné počasí a tak jsme měly náhradní program, TWISTER. Na pramicích jsme dostaly instruktáž od praktikanta Tadeáše, jak dobře pádlovat a taky řídit loď. Řeknu Vám: „Není to sice nic jednoduchého, ale vyzkoušela si to každá z nás.“ Druhé zaměstnání byl basketbal. Tady jsme nestihly ani jeden 15minutový mač a ze hřiště nás vyhnal prudký déšť, co vydržel až do oběda. Utkání tak skončilo celkem vyrovnaným výsledkem 2:3.

Středa se stala zřejmě osudnou pro číslo 2. To nás doprovázelo snad na každém kroku. V pořadí po druhé jsme měly nejen zaměstnání, ale i rizoto. Tím jsme byly obšťastněny k obědu. O poledním klidu nebyla dušička, která by se na chvilinku neskovala do postele.

Druhá část dne byla ve znamení celotáborové hry s názvem „Stav nouze“. Inspiraci našli Tomáš s Julií v seriálu Návštěvníci, kde se v jednom z posledních dílů platilo lahvemi od piva. Každé z deseti smíšených družstev startovalo s prázdnou basou od piva a na každém z pěti stanovišť dostali za splnění úkolu určité množství lahví. Po celou dobu se přepravka nesměla dotknout ani na chvilku země.

Úkoly nebyly nijak jednoduché. Na prvním stanovišti musela družstva prokázat jazykovou vybavenost v japonském a ruském jazyce. Šlo o překlad textu za pomoci slovníků. Další stanoviště bylo zaměřeno na mrštnost a obratnost jednotlivých členů „smíšeňáků“. Následovala „čára“ a lovení barelů na vodu z mostu. Pak už jen návrat po „Indiánce“ (cestička, která vede od mostu podél vody) na táborovou louku. Tady bylo úkolem odpálit míček na soft (pro menší pak byly připraveny tenisáky). Na odpal měl každý z nás dva pokusy. Úplné zakončení proběhlo na hřišti, kde na nás čekal Honzík s Martinkou a Dana, která nám vydávala sváču.

No a do nástupu byl sladký odpočinek a volná zábava. Na nástupu jsme se dozvěděly výsledky z odpolední celotáborové hry a taky důležitou informaci: „AŽ DO PŘÍŠTÍHO NÁSTUPU MÁ SLUŽBU DRUŽSTVO ČÍSLO 11“. To znamená uklízet jídelnu a celý tábor, vynášet koše a především držet hlídku na bráně. Je to velká odpovědnost, ale všechny se moc těšíme. Dokonce už máme rozepsané služby. To mi připomíná, že je příprava na večerku a já musím jít zazvonit, aby to věděli i ostatní děti v táboře.

Tak zatím ahoj ;o)

Kristýna B.


12.7.2007

Dnes dopoledne nás čekaly poslední dvě sportovní zaměstnání, takže jsme své vedoucí už předem uprosili o naše oblíbené sporty. Tím pádem dnešní rozpis překypoval samými přátelskými „mači“ mezi klučičími a holčičími oddíly ve fotbale,softu nebo přehezce…

Naše 12. družstvo si ale nedalo ujít vodní hrátky na kánoích a také jsme dostaly za úkol zvěčnit naše osazenstvo do táborové kroniky. Obojí se nám, myslím, povedlo, takže jsme s chutí zhltly uzené s bramborovou kaší, co nám připravila naše kuchařka Kristýnka k obědu.

Po poledním klidu nás čekala štafeta smíšených družstev. Do celotáborové hry se to sice nepočítalo, přesto jsme se všichni dokázali vyhecovat k obdivuhodným výkonům! Ať už běháme jak laňky nebo sport není úplně naším koníčkem, všichni jsme ze sebe vydali maximum! Možná to bylo i tím, jak úžasně všichni fandili. Za první tři místa jsme dostali pěkné ceny a ti, co se umístili hůř nám trochu záviděli. Před večeří jsme pak ještě stihli KNPV nejmenších kluků, kteří předvedli různá bojová umění a byli při tom moc roztomilí

Tak to je asi tak vše… Půjdu už spát a budu přemýšlet o tom, jestli mě ten kluk ze 4. družstva, co se mi tak líbí, zítra na díze vyzve na ploužák…???

Dobrou noc a sladké sny přeje vedoucí  12. družstva

Dadula


13.7.2007

Dnešní datum může u někoho vyvolat divné pocity, přeci jen – pátek 13., ale u nás se nic takového nestalo, Za prvé jsme se probudili do krásného slunného rána a za druhé v Ledči. Jediné co nám kazí radost je skutečnost, že tábor zítra končí.

Jako každý den po výborné ranní snídani nám nezbylo nic jiného než s posledním dnem tábora ukončit i celotáborovou hru, která dopadla vítězně pro družstvo Ahmed Rasul. Členové tohoto expedičního týmu rozluštili rovnici na posun kontinentů, kterou kdysi vymyslel Adam Bernau a zachránili tím planetu Zemi od střetu s rotující mlhovinou a společně s ostatními expedicemi jsme odpočítali čas, kdy nás úspěšně minula a tímto jsme zakončili expedici Adam 2007.

Poté jsme se odebrali na oběd, kde nás čekala zelná polévka a vepřo, knedlo, špenáto.

V současné chvíli prožíváme polední klid a já píšu deník takhle s předstihem, poněvadž odpoledne nás čeká slavnostní vyhlášení celotáborové hry a předání cen, úklid tábora a balení a samozřejmě po večeři závěrečná diskotéka, na kterou se všichni moc těšíme a tím pádem nebude moc času na večerní psaní.

Tímto se s Vámi vřele loučím a nashledanou zítra v Praze

Márty-DJ


14.7.2007

CML, hovoří CML, Centrální mozek lidstva,

po návratu do budoucnosti a na místo jménem Praha jsem provedl analýzu právě skončené Expedice ADAM 2007 a musím prohlásit následující. Děkuji všem zúčastněným za spoluvytváření úžasné atmosféry prvních červencových dnů v minulosti na místě zvaném Sluneční zátoka u Ledče nad Sázavou. Věřím, že nám všem, co jsme se expedice zúčastnili zůstanou jen příjemné, veselé a štastné vzpomínky na tábor a na vše, co jsme při něm zažili. Stejně tak doufám, že se v podobně skvělé atmosféry znovu sejdeme na prvních čtrnáct dní prázdnin 2008 opět v Ledči.

Loučí se CML

Home | Ledeč 2018 | Info o táboře | O nás | Historie | Foto | Dopisy | Napište nám | Děkujeme | FAQ | © 2018 AZ HUJER, z.s.